Ani týdenní pauza v nočních trénincích nepomohla, a možná kdyby jste mě neodradili už před týdnem, tak jsem se dnes nemusel trápit v takových závějích. Sníh sice roztál již téměř všude, ale na Vartovňi snad vůbec. Už cesta na start naznačovala, že sněhu je stále dost, i když tál přímo před očima, resp. pod nohama. Trať byla dost fyzicky náročná, velké převýšení a Martinova představa traverzu svahem je pro mne brutální výšlap. Z tréninku se tak stal boj o přežití. První velká krize nastala v hustníku mezi pětkou a šestkou. Pád světlem a hubou do sněhu, spadnutí čelovky a rozpojení kabelů to byly ty lepší chvilky. Po marném boji s větvemi jsem to vzdal a oběhl vrchem. V té chvíli jsem přemýšlel, jak to nějak šikovně zkrátit, ale zase jsem si říkal, jde předemnou Jurila, co když se mu něco stane, nebo co když se stane něco mne, lepší je být na trati. No a tak jsem to nějak zkousl a doběhl (no to nebude ten pravý výraz) celé. I když mi to připadalo jako věčnost, tak to bylo celé jen na cca 62 minut. V cíli jsem zjistil, že Jurila to zabalil už na pětce, a tak mé úvahy o krácení už stejně byly v té době již zbytečné. No ale jak jsem řekl, za takový trénink si tu Jukolu určitě zasloužím, za takový trénink je spravedlivou odměnou jen nejrychlejší čas na úseku.
Žádné komentáře:
Okomentovat